Think

Značka Think byla jednou z relativně neobvyklých značek v automobilovém průmyslu, zejména díky svému zaměření na elektrická vozidla. Historie této značky je zajímavá a plná zvratů, které odrážejí výzvy a příležitosti, kterým čelí výrobci elektrických vozidel.

Značka Think byla původně známá jako PIVCO (Personal Independent Vehicle Company), kterou založil norský podnikatel Jan Otto Ringdal v roce 1991. Cílem společnosti bylo vyvinout městské elektrické vozidlo, které by přispělo ke snížení znečištění a poskytlo udržitelnou alternativu k tradičním automobilům se spalovacími motory. Prvním produktem, který PIVCO uvedlo na trh, bylo malé elektrické vozidlo, které se ukázalo být velmi zajímavé pro ekologicky smýšlející spotřebitele a městské prostředí.

V průběhu 90. let společnost čelila finančním obtížím, což vedlo k rebrandingu na Think v roce 1999 poté, co ji odkoupil americký automobilový gigant Ford Motor Company. Pod Fordem značka Think získala nový impuls a začala pracovat na rozšíření své nabídky elektrických vozidel. Ford viděl v Think příležitost k prozkoumání trhu s elektrickými vozidly a investoval do vývoje nových modelů a technologií. Jedním z nejznámějších modelů byl Think City, malé dvoumístné elektrické auto určené pro městský provoz, které nabízelo jednoduché ovládání a snadné parkování.

Navzdory počátečnímu nadšení a podpoře ze strany Fordu, Think čelila řadě výzev, včetně technologických omezení, nedostatečné infrastruktury pro nabíjení a nízkého zájmu spotřebitelů, kteří byli zvyklí na tradiční automobily. V roce 2003, v důsledku restrukturalizace a změny strategie, se Ford rozhodl prodat Think norským investorům. Po přechodu do norských rukou se značka pokusila znovu etablovat na trhu, ale potýkala se s dalšími finančními problémy.

V roce 2008 Think znovu vyhlásila bankrot, což bylo důsledkem globální finanční krize a pokračujících problémů s udržitelným obchodním modelem. Po bankrotu se však našli noví investoři, kteří viděli potenciál ve stále rostoucím trhu s elektrickými vozidly. V roce 2010 Think znovu zahájila výrobu modelu Think City a získala nové zákazníky v několika evropských zemích a také ve Spojených státech.

Think City byl relativně úspěšný v několika ohledech. Nabízel dojezd přibližně 160 kilometrů na jedno nabití, což bylo v té době konkurenceschopné. Vozidlo bylo navrženo tak, aby bylo co nejvíce ekologické, s použitím recyklovaných materiálů a efektivním využitím energie. Navzdory technickým úspěchům se však Think stále potýkala s problémy v oblasti marketingu a prodeje, což vedlo k omezené produkci a omezenému dosahu na trhu.

V roce 2011 značka Think znovu čelila finančním potížím a vyhlásila bankrot potřetí. Tento bankrot byl pro značku zničující, neboť vedl k zastavení výroby a prodeje vozidel. Několik pokusů o oživení značky se sice objevilo, ale žádný z nich nebyl úspěšný. Think tak skončila jako příklad značky, která byla příliš napřed před svou dobou, než aby se její produkty staly mainstreamem.

Značka Think zanechala v automobilovém průmyslu určitou stopu, zejména jako průkopník v oblasti městských elektrických vozidel. Její příběh je připomínkou toho, jak náročné může být udržet inovativní značku v odvětví, které je silně konkurenční a závislé na mnoha vnějších faktorech. Přestože Think již není aktivní značkou, její dědictví žije dál v podobě vlivu na vývoj elektrických vozidel a snahy o vytvoření udržitelnější dopravy.

V současnosti je trh s elektrickými vozidly na vzestupu, a to díky technologickému pokroku, zlepšení infrastruktury a rostoucímu zájmu o ekologickou mobilitu. Značky jako Tesla, Nissan, a další, které přišly po Think, těží z průkopnické práce, kterou Think a další podobné značky v minulosti vykonaly. Dědictví Think tak spočívá nejen v konkrétních modelech, které vyprodukovala, ale také ve větším povědomí o možnostech a výhodách elektrické mobility.